Brno je druhé největší město, je to moje rodné město, chodila jsem zde do školy, na gympl, na vejšku, narodily se tu mé dcery, Brno znám… teda donedávna jsem si to myslela.
Starší dcera měla nápad vyrazit si do Brna, plán jsme vlastně neměly. Jediný požadavek byla Kapucínská hrobka. Ta se nachází kousek od hlavního nádraží, kam jsme pohodlně dorazily vlakem. Prohlédly jsme si expozici plnou mumifikovaných těl, včetně ostatků barona Trencka.
U kapucínů jsme si vzali brožurku „Brněnské podzemí“ a bylo jasno. K mé smůle Labyrint pod Zelným trhem a Vodojemy na Žlutém kopci již dcera navštívila s tatínkem, takže tam si musím zajít sama, ale vyrazily jsme do Sklepa pod Novou radnicí.
Sklep pod Novou radnicí jsme objevily za nenápadnými dveřmi mezi Novou radnicí a parkovacím domem Domini. V zajímavých prostorách sklepení je k vidění multimediální expozice k brněnské historii a brněnským pověstem. Kromě notoricky známých pověstí o drakovi, kole či zazděném radním, je zde zpracováno obléhání Brna Švédy, včetně pověsti o tom, proč na Petrově zvoní poledne v jedenáct hodin (mimochodem – víte to?). Mám strašně ráda vizualizace proměn míst v čase, což bylo nesmírně zajímavé vidět, jak malé bylo Brno, kde byly původní hradby, a jak která stavba původně vypadala. Povinně jsme se vyfotily ve fotokoutku s dračími křídly. Focení v kostýmech, které zde byly k dispozici, jsme z hygienických důvodů zavrhly, a vyrazily na Jakubské náměstí do kostnice.
Kostnice u sv. Jakuba mne nijak vizuálně nezaujala, vlastně je to spíš dost děsivé, ale rozšířila jsem si obzory o historii brněnských hřbitovů a historii pohřbívání obecně. Po strašně dlouhé době jsme navštívily i samotný kostel sv. Jakuba a ten nám učaroval.
Když jsem viděla nadšení z návštěvy kostela, rozhodla jsem se vzít dceru k Minoritům. Jde o klášter na Josefské ulici, který je nejen krásný, ale v rámci svého prostoru ukrývá Loretu se svatou chýší a Svaté schody.
V rámci série poznávání brněnských kostelů jsme si z Josefské ulicí Bašty vyšláply na Petrov a pokračovaly dál na brněnský hrad Špilberk do Kasemat, Vodojemů a bastionu. Musím říct, že Kasematy lepší. Vodojem a Bastion zajímavé, ale dojem trošku kazila ne úplně zábavná průvodkyně, a fakt, že obě části bývalého vodojemu jsou potaženy asfaltem, takže jsou černé. Lehce znepokojující byla představa, že prostory bývaly plné vody.
Na jeden den jsme toho našlapaly a poznaly až dost. Z podzemního Brna nám v tuto chvíli chybí už jen 10-Z bunkr na Husově a Kryt Denis pod Petrovem.
Z naprosto nenaplánovaného (což se ke mně vůbec nehodí) výletu se stal slušný poznávací, který byl plný překvapení, a zjištění, že Brno je fajn.
Animated Heading
